Zatímco někteří své dědictví řeší už v průběhu života, jiní to nechávají až na chvíli, kdy mají pocit, že se schyluje ke konci. Kolem dědického práva se však točí celá řada mýtů a pověr, které je dobré raději předem vyloučit nebo blíže vysvětlit, aby se dál nešířily mezi lidmi. Mnozí lidé si například myslí, že nelze z dědictví vyloučit potomka nebo příbuzného, se kterým se člověk nepohodl. Jenže ono to jde, i když to není tak snadné, jak se to může na první pohled jevit.
Pokud jste se nepohodli s příbuzným, pokud chcete z dědictví vyloučit manželku nebo potomka, jde to. V dnešní době jde už opravdu leccos a i tohle není problémem. Je však pravdou, že to není až tak jednoduché.
V současné době zná zákon dva základní způsoby dědění, a to ze zákona a na základě závěti zůstavitele.
Jak je to s děděním ze zákona
Co se týče dědění ze zákona, to se odvíjí od stanovených šesti dědických tříd, což jsou ti nejbližší i ti nejvíce vzdálení obyvatelé. K tomuto se přistupuje tehdy, kdy zemřelý nenechal žádnou závěť nebo vůli. Pokud by byla sepsána vůle, ta má přednost před děděním podle zákona ve zmíněných třídách.
Jak je to s děděním na základě závěti
Co se týče dědění na základě závěti, v tomto případě se postupuje opravdu jen podle vůle zesnulého. V závěti může být určen prakticky kdokoliv, kdo by měl majetek zdědit. Mohou to být osoby i právnické, které jsou mimo okruh příbuzných.
Jak je to vyděděním
Zůstavitel může vydědit samozřejmě i nepominutelného dědice, který je třeba zadlužen nebo který počíná marnotratně. Pokud však chce zůstavitel obdarovat alespoň nezletilé děti dědice, může tak učinit tak, že jim zanechá povinný díl.
Pokud však chce zůstavitel někoho vydědit, musí být vyspáno prohlášení o vydědění, které lze změnit či zrušit stejně tak, jako když se pořizuje nebo ruší závěť.