Když dva společně začnou bydlet, nabízí se jedna otázka, a sice jak to udělat s financemi. Pokud by si dva lidé chtěli výhledově pořídit vlastní bydlení, chtěli by založit rodinu, nabízí se možnost vytvořit si jeden společný účet. Ale je to dobrá volba, když dva ještě nejsou manželé? Nebo jak jinak si nastavit společné peníze, aby jeden do domácnosti nedával více než druhý?
Při sestěhování dvou mladých lidí se většinou řeší otázka, jak to bude dál s penězi. Přece jen mají v pronájmu první společný byt, chtějí mít v budoucnu svůj vlastní byt, plánují, že budou mít rodinu a kupu psů. Jenže peníze musí vyřešit jako první, bez toho nejspíše nic ostatního nebude.
Obecně platí, že ať už mají nebo nemají společný účet, měli by své finance rozdělit na základě prověřeného pravidla, které zní 10:20:30:40. V překladu to znamená deset procent peněz dát na rezervy, dvacet na dlouhodobější cíle, jako je třeba automobil nebo dovolená, třicet obecně na bydlení a čtyřicet na jídlo, zábavu a další spotřebu.
Mít osobní nebo společný účet?
Tou hlavní otázkou je, jestli mít osobní nebo společný účet. Přece jen do domácnosti se vkládají příjmy obou, bylo by určitě snazší mít jeden společný účet, ale na druhou stranu dva mladí lidé prakticky bez závazků se mohou také rychle rozejít, a tak byste neměli se hned hrnout do společného účtu, zejména bez promyšlení.
Navíc u společného účtu platí, že jen jeden člověk je majitelem účtu, ostatní jsou pouze disponenti a mají nastavitelná práva. V praxi tedy stále bude mít jeden navrch. Společný účet tedy není to nejlepší řešení, doporučuje se zejména dlouholetým manželům.
Sdílejte své příjmy
Nejčastěji to bývá tak, že jednotlivci v páru své příjmy sdílí. Každý si tedy řekne, kdo platí to a kdo ono, v případě potřeby si nábytek rozdělují na půl stejně jako nájemné. Stejně tak se domluví, kolik peněz se bude dávat stranou či kolik budou spořit dětem, až je budou chtít.